Co byste poradil začátečníkům v investování do umění?
Umění může být vynikající investice, jen je třeba se v něm trochu orientovat. Nový zájemce by si v každém případě měl na začátku najít odborníka, který se v obchodě s uměním vyzná. Na laika totiž čeká plno nástrah, které bez zkušeností může těžko předvídat. Zkušený expert vám pomůže zorientovat se na nepřehledném, neustále se měnícím trhu a najít správná díla, do kterých má smysl vložit peníze. Ale nejen to. Odborník také dokáže rozvíjet váš vztah k umění, odhalit, co se vám doopravdy líbí a poradit, co je dobré ve střednědobém a co v dlouhodobém horizontu. Umělecké dílo může být dobrá finanční investice a zároveň dokáže přinést do života sběratele krásu a obohatit ho i duševně.
Zcela konkrétní věc, kterou může každý aspirující investor udělat sám, je přečíst si knihy o obchodu se současným uměním napsané srozumitelně pro širší veřejnost. Jako příklad mohu uvést knihu s výstižným názvem Jak prodat vycpaného žraloka (za 12 milionů dolarů) od kanadského ekonoma a sběratele současného umění Dona Thompsona, v níž rozebírá mechanismy tvorby cen na dnešním trhu s uměním. Velice uznávaná je i má holanská kolegyně galeristka, původně sběratelka, Marta Gnyp. Napsala knihy The Shift a Made in Mind věnovanou vztahům mezi sběrateli, galeriemi a institucemi. Dobrým tipem je také Value of Art od Michaela Findlaye, jednoho z ředitelů renomované Acquavella Galleries se sídlem v New Yorku. V České republice si zájemci mohou rozšířit obzory díky časopisu Art & Antiques, ten je určitě vhodný i pro začátečníky.
V Německu existují žebříčky nejprodávanějších umělců. Jeden z nich vydává například časopis Capital, který vyvinul výborný systém kritérií. V Americe fungují Art News, jejichž kritéria jsou podobná jako u Capitalu. Touto cestou se vydal také český internetový portál ART+, za jehož žebříčkem stojí skupina J&T. Přes propracovanou metodiku sběru dat však žebříčky mohou být ošidné, jelikož investování do umění má vedle aktuální ceny mnoho dalších aspektů; proto by měly sloužit jen k základní orientaci. Pokud toto všechno budoucí investor nechce podstoupit, ať mi prostě zavolá.
Jaké jsou nejčastější začátečnické chyby při pořizování umění laikem?
Zde se ocitáme na velmi širokém poli. Výše investičního objemu se pohybuje od několika tisíc korun po desítky milionů. Typickou chybou bývá, že lidé neuvažují strategicky a koupí to, co se jim na první pohled líbí. Osobní vkus investora jistě hraje roli, ale bohužel to, co zaujme oko laika, nemusí být zákonitě kvalitní umění a dobrá investice.
Dalším opakujícím se omylem je soustředění se pouze na „český rybníček“. Existuje rozdíl mezi cenou českých autorů u nás a v zahraničí. Zdejší hvězdy mohou být jinde zcela neznámé a jejich budoucnost nejasná.
Zmínil jste, že lze nakoupit dílo i za několik tisíc korun. Co patří k takovým levnějším investicím do umění?
Mezi levnější investice do umění se může řadit například nákup grafických listů, ale i zde je dobré se radit s odborníkem. Ten může pomoci cennou radou jak začátečníkovi, tak zkušenému sběrateli, který si chce grafikou rozšířit sbírku. K levnějším investicím také patří díla od nějakého zatím neznámého mladého umělce. V případě neúspěchu investice nehrozí velká ztráta. U mladých autorů je zároveň nejvyšší potenciál možného zhodnocení. Jejich ceny mohou raketově vzrůst, ale k tomu ve skutečnosti dojde jen u několika málo z nich, častější je pozvolnější nárůst. Existuje mnoho faktorů, které mohou investici překazit a jsou nevypočitatelné. Vždyť tvorba je zpravidla v křehké symbióze s osobním životem mladého umělce a může ji komplikovat třeba založení rodiny či složité hledání vlastní identity. Z mé zkušenosti mohu říct, že u začínajících autorů, které jsem doporučil soukromým sběratelům a institucím k nákupu nebo sám koupil, se díla časem zhodnotila asi v osmdesáti procentech případů. Jako galerista totiž mohu svou činností umělce zviditelňovat.
Můžete říct nějaké příklady špatných a dobrých investic do umění?
Na prvním pražském bienále, myslím, že v roce 2003, byla sekce mladých umělců z východní Evropy. V sekci byli také umělci z Polska a Rumunska. Jeden sběratel umění mě žádal o radu, chtěl udělat malou investici do 5 tisíc euro. Pečlivě jsme spolu bienále procházeli a nakonec jsme vybrali dva autory. Sběratel si vybral mladého rumunského umělce Adriana Ghenieho, jeho velký obraz tehdy stál asi 4000 euro. Já jsem zvolil dílo polského umělce Rafala Bujnowského. Vzal jsem v úvahu, že Polsko je už v určitém smyslu výtvarná velmoc a obrazy to byly nádherné. To, co jsem koupil za 3000 euro, jsem po deseti letech prodal za 10 tisíc. Nad věcmi od Ghenieho jsem také váhal, zdály se mi výborné, bylo mi jasné, že má talent, ale říkal jsem si, že nevím, jak se bude vyvíjet dál. Obraz od Adriana Ghenieho, který koupil investor za 4000 euro se po letech prodal za 300 tisíc euro. Na zmíněném bienále byli polský i rumunský umělec stejně drazí i stejně nadějní, na jedné startovní čáře. Z kvalitního umění se ovšem prosadí jen malá část, vládne velká konkurence.
