Thorton ve své knize mnohokrát cituje biblické pasáže. Jako třeba tu, co praví, že člověk podle Ježíšových slov nemůže sloužit dvěma pánům současně: Buďto se rozhodne sloužit Mamonu anebo Bohu. Tento výrok zní však uším moderního člověka západního životního stylu poměrně příkře až neslučitelně s jeho vlastním životem, který se nezřídka točí právě okolo prvního zmiňovaného - okolo peněz.
Thortonovi ale během pátrání nešlo o to, aby obrátil člověka na křesťanskou víru, nýbrž chtěl zjistit, zdali jsou biblické finanční rady dobré, užitečné a vůbec ještě použitelné v dnešní době. Lze se těmito starými radami řídit a současně se stát bohatým? Thorton začal s biblickými radami, vztahujícími se k chápání financí a nakládání s nimi, experimentovat již za dávných dob svých vysokoškolských studií. Nejednou se pak mohl přesvědčit, finanční rady obsažené v Bibli jsou užitečné i v dnešním světě. Thortonovi i jeho budoucí ženě se podařilo vystudovat, aniž by se zadlužili. (Což lze v dnešních Spojených státech považovat za takový malý zázrak.) A aby těch zázraků nebylo málo, Thortonova žena při studiích povila dva potomky. Nadto se manželům ještě podařilo zdvojnásobit své čisté jmění. Jakmile si tuto skutečnost Thorton uvědomil, položil si otázku, jaké by to asi bylo, kdyby se biblickými finančními radami začal řídit zcela.
Bible například důrazně varuje před úrokem a lichvou a radí je zcela zakázat. Jenže naše celá západní civilizace je vystavena právě na nich. A co Bible říká na novodobou mantru: "Maximalizuj svůj zisk!"? Říká, že je to mizerná mantra a životní cíl pod úroveň člověka.
Takže to podle Bible znamená, že vydělávání peněz je špatné? Ne.
Anebo to znamená, že spoření a investování jsou špatné? Ne.
Takže to podle Bible znamená, že peníze jsou špatné? Ne, ačkoli Bible upozorňuje, že peníze jsou špatným pánem. Na druhou dodává, že peníze mohou být dobrým sluhou, pakliže jsou vloženy (tj. investovány) tak, aby sloužily cíli hodnému člověka. Jinými slovy, peníze jsou podle Bible dobré jen potud, pokud jsou použity za dobrým účelem. Čím lepší cíl, tím lepší jsou peníze, lze vyvodit.
Podle biblického Ježíše je účelem života oslavovat Boha a nejpřednějším životním přikázáním milovat ho a svého bližního jako sama sebe. Ateisticky řečeno to znamená, že peníze mohou být dobré, jen pokud jsou použity pro blaho všech. Bible vypráví příběh o jednom bohatém muži, který měl tolik zrna, že musel strhnout staré silo, aby vybudoval větší, do něhož by se mu veškeré nakumulované zrno vešlo. Poté, co roky strávil kumulací úrody, konečně si mohl oddychnout. Jenže ještě téhož dne zemřel, takže ho nakonec neužil. Podle Bible jednal jako blázen, totiž žil aby shromažďoval, nikoli aby se těšil ze života a nashromážděné zrno použil způsobem, který by byl dobrý a hodný života člověka. Pouhé kupení majetků a peněz totiž podle Bible nemá být cílem lidského života. Majetek a peníze mají být jen prostředkem pro dosahování - či lépe řečeno pro tvoření (!) - skutečných hodnot. Samy o sobě, peníze i majetek jsou k ničemu. Konec konců i klasičtí ekonomové definují peníze jakožto prostředek směny. Tato učebnicová ekonomická definice peněz je v podstatě v souladu s biblickým chápáním peněz. Nicméně se na ní poněkud pozapomnělo. Peníze nemají být cílem o sobě. Mají být prostředníkem, prostředkem, médiem, kanálem či způsobem jak uskutečnit něco opravdu dobrého, smysluplného.
