Podíváme-li se moderním okem na výše uvedený příběh o muži, který kupil zrno, k jakým odpovědím dospějeme? Bylo kupení zrna defenzivní strategií? Pravděpodobně ne. Samotné kupení totiž nevykazovalo žádnou návratnost kapitálu. Ve skutečnosti by spíš šlo o negativní návratnost: Uloženému zrnu totiž hrozí zkažení, může navlhnout, předčasně vyklíčit či zplesnivět. Mohou se do něj dostat hlodavci a kontaminovat ho. Navíc samotná stavba nového sila představuje kapitálový výdaj. Nadto je posléze zapotřebí jeho dodatečná ochrana, neboť se stane magnetem pro zloděje. Lze připustit, že za určitých okolností dává kupení komodity jako je zrno smysl. Kupříkladu při očekávání nedostatku pro zabránění hladomoru (příběh o Josefovi) či při určitých komoditních spekulacích, které mohou pomoci ochránit spotřebitele určité komodity před budoucím prudkým nárůstem její ceny. Nicméně se zdá, že muž kupící zrno se nepřipravoval ani na hladomor ani na cenovou spekulaci. Tento muž z příběhu vychází spíše jako skrblík, než jako byznysmen.
Ve starodávném biblickém světě bylo jen několik věcí, které se považovaly za produktivnější než zrno. Bible nabádá k tomu, aby lidé nekonzumovali veškerou sklizeň, nýbrž aby část úrody vraceli zpět do země. Výsledkem pak za normálních okolností bývá mnohonásobně vyšší úroda v budoucnu. Navíc má tento postup řadu výhod: Zaměstnává lidi prací. Sytí hladové. Poskytuje zisk. Semeno, které je znovu zaseto, se stává motorem budoucích výnosů v oblasti zemědělství, potažmo financí. Dochází totiž k jeho multiplikaci.
Nicméně až příliš často v praxi tato biblická rada sklouzává k pouhému utilitarismu. Redukuje se na způsoby, jakými lze docílit oddlužení, jak optimalizovat rozpočet, jakými technikami docílit toho, aby finance nezpůsobily rozvrat manželství, stává se vodítkem, jak si přestat dělat z financí těžkou hlavu a jak se dostat do finanční pohody. Všechny tyto vychytávky fungují dobře, nicméně jejich prosté přenesení do praxe postrádá hlubšího smyslu. Chybí totiž zásadní odpověď na otázku po cíli, tedy po smyslu. Za jakým účelem jsou či budou nakumulované peníze následně použity? A je konkrétní cíl, kvůli němuž peníze kumulujeme, vůbec hodný lidské existence? A není to jen kumulování peněz pro peníze samotné a víc už nic?
Při bližším zkoumání totiž zjistíme, že ani dávání almužen potřebným nemusí být nakonec k dobru věci. Příkladem může být třeba bohatý filantrop, který letěl na druhý konec zeměkoule, aby v nějaké rozvojové zemi podpořil výstavbu nemocnice. Nicméně kdyby věnoval cenu celé letenky na tuto stavbu, mohlo by to její náklady pokrýt zcela. Udělal tedy dobře, že tam letěl, aby se do dané lokality podíval?..
A ještě jedno moudro na závěr: Peníze se nesmějí stát modlou. Modly jsou totiž nejenže nenasytné, ale dokonce nenasytitelné! Modly hovoří o vašem štěstí nikoli tady a teď, v přítomném okamžiku, ale odkládají ho do méně či více vzdálené budoucnosti, která nakonec nikdy (!) nenastane, jelikož do té doby z vás vysají všechen život. Tak bacha na ně!
