Lanthanoidy a aktinoidy jsou prvky následující za lanthanem respektive za aktiniem a zpravidla jsou vyobrazovány zvlášť pod Měndělejevovou periodickou tabulkou chemických prvků, aby tato nebyla příliš široká a lahodila oku estéta.
Vědci, kteří posledních pár let zkoumali vlastnosti berkelia, zjistili, že tento radioaktivní kov má řadu podivných vlastností. Nedávné vědecké výzkumy totiž ukázaly, že elektrony obsažené v atomech tohoto vysoce vzácného kovu nerespektují pravidla kvantové mechaniky. Zkoumá-li chemik berkelium, připadá mu, jako by zkoumal nějaký alternativní vesmír, který se běžně nevidí, míní Thomas Albrecht-Schmitt z Florida State University. Schmitt spolu se svými kolegy již po několik let zaměřuje svou pozornost na radioaktivní svět aktinoidů jako je plutonium, californium či právě berkelium.
K objevu berkelia došlo v roce 1949. Prvek svůj název získal po univerzitním pracovišti dvou vědců, kteří ho objevili - Berkeley. Jedním z důvodů, proč tento kov doposud nebyl dostatečně dobře prozkoumán, je jeho obtížná a značně nákladná výroba. Odhaduje se, že za posledních 50 let byl vyroben méně než jeden gram tohoto kovu. Schmittovu vědeckému týmu nicméně před nedávnem Americký úřad pro energetiku svěřil celých 13 miligramů tohoto prvku. Vědci zajásali. Toto množství se může jevit nepatrným, nicméně jde o tisícinásobek toho, kolik tohoto prvku obvykle mají k dispozici jednotlivé vědecké týmy po světě.
Schmittovi vědci se svěřeným berkeliem začali experimentovat a přišli na řadu překvapivých zjištění. Za poslední tři roky se jim podařilo vytvořit několik různých sloučenin, obsahujících berkelium. Vědce během experimentování zarazilo neobvyklé chování elektronů v atomech berkelia. Vršek periodické tabulky obsahuje lehké prvky s několika elektrony, které jsou uspořádány v jednotlivých orbitalech a jejichž chování lze vysvětlit kvantovou teorií. Schmittův tým ale zjistil, že pokud jde o komplikované těžké prvky jako je třeba berkelium, pravidla kvantové mechaniky jakoby neplatí, jelikož jimi nelze vysvětlit pohyb elektronů v těchto prvcích. Naopak se u těchto prvků zdá, jakoby se jejich elektrony řídily Einsteinovou teorií relativity, která mj. říká, že s rostoucí rychlostí narůstá i sebemenší hmotnost. Vědci při zkoumání berkelia zjistili, že elektrony, pohybující se obrovskou rychlostí kolem opačně nabitého jádra atomu, se stávaly těžšími. To přivedlo vědce k další, dosud údajně nezodpovězené otázce, a to, jak by šlo tento jev odstranit či naopak posílit.
Vědecký pokrok zdá se zastavit nelze. (Vždyť ještě před pár lety se nikomu ani nesnilo, že by šly vyrobit sloučeniny s berkeliem a dnes je tu máme.) Jen je třeba pamatovat na moudro, které svého času pronesl světově proslulý psychoanalytik Carl Gustav Jung, že pokrok nemusí být vždy krokem vpřed a že bychom se měli mít na pozoru, zdali nejde o krok stranou či dokonce o krok vzad. To lze ale s jistotou říci - bohužel - až retrospektivně.
Nejnovější závěry výzkumu berkelia vědci zveřejnili v odborném časopise Journal of the American Chemical Society. Jejich výzkumy potvrzují, že chemickou soustavu prvků nelze chápat jakožto statický soubor pravidel.
Tento jejich závěr je docela zajímavý, uvážíme-li, co v první čtvrtině 20. století tvrdil o chemických prvcích americký sochař, malíř a spisovatel Walter Russell. Ten se jakožto umělec mj. věnoval i zlatému řezu a univerzálně platné vesmírné zákony potom nacházel všude, tedy i v periodické soustavě chemických prvků. Tu si lze podle něj představit jako spirálu, kdy se prvky seskupují do tzv. oktáv a roztáčejí po spirále. Úhelnými kameny Russellovy chemické spirály jsou vzácné kovy (He, Ne, Ar, Kr, Xe, Rn). Ve své spirále Russell též předpověděl existenci některých prvků, které v době sestavení spirály dosud objeveny nebyly.
Zdroj: frankgermano-files-wordpress-com
Zdroj: frankgermano-files-wordpress-com
