Spolu s globálně probíhajícím přechodem k tzv. obnovitelným zdrojům energie se dostal do hledáčku velkých nadnárodních korporací vodík coby možný zdroj čisté energie. Všude je ho spousta, chtělo by to jen technologie, které by umožnily jeho levné získávání. Zájem o vodík projevily společnosti jako Royal Dutch Shell Plc, Uniper SE, automobiloví výrobci BMW AG, Audi AG a další. Tyto korporace se rozhodly podpořit výzkum související s vodíkem. Korporacím se především zamlouvá dlouhodobá skladovatelnost vodíku. Cílem výzkum by mělo být nalezení alternativního zdroje uchování energie, který by byl lepší než třeba lithium-iontové baterie.
Pravdou je, že zatímco se poslední roky vehementně investovalo do rozvoje elektromobilů a souvisejících baterií, desetileté investice do rozvoje vodíkových technologií činily dohromady jen 2,5 miliardy USD. Co se baterií týče, došlo v mezičase k určitému zlepšení a zefektivnění, které například umožňuje přes den nastřádanou energii během noci uvolňovat, nicméně déle trvající prodlevu v dodávce energie baterie nevyřeší. Ne tak vodík. Ten lze totiž v tlakových lahvích skladovat v podstatě nekonečně dlouhou dobu. Vodík by například mohl představovat skvělý způsob k uložení energie pro celé zimní období. Energie, kterou by - dejme tomu - solární panely pochytaly v průběhu léta. Někteří analytici očekávají, že během dekády 2020 - 2030 se výzkum zaměří na vodíkové technologie, podobně jako devadesátá léta patřila rozvoji solárních a větrných technologií. Půjde tedy o naprosto strategický obrat ve vývoji.
Zdroj: Bloomberg New Energy Finance
Technologie pro používání vodíku k ukládání energie jsou dobře známé, i když se o nich na komerční bázi zatím moc nehovořilo. Přebytečná energie z větrných či fotovoltaických elektráren by mohla být použita k tvorbě vodíku, který by se vylučoval z vody, byl by okamžitě zachytáván a následně uskladňován v tlakových lahvích. Tradiční proces elektrolýzy je dobře známý, nicméně poměrně neefektivní. Daleko slibněji vypadají nedávné objevy levného získávání vodíku alternativními způsoby. Každopádně jednou vytvořený vodík lze dobře skladovat v tlakových lahvích, což znamená, že odtud může být přeměněn na potřebnou energii, kdykoli je potřeba. Například na pohánění elektráren či palivových článků. Vodík se momentálně využívá v průmyslu, mj. v ropných rafinériích.
Až doposavad dával energetický průmysl vodík do souvislosti především s palivovými články, jejichž cílem je vyrábět elektřinu. Za úložiště energie byly dosud považovány baterie, nikoli však vodík. Přitom právě on je pro ukládání energie ideální. O svou kapacitu totiž časem nepřichází. Baterie mají naopak tendenci spolu s časem svou nabíjecí kapacitu ztrácet. Vodík lze přirovnat spíše k těm vodním dílům, která pumpují vodu do výše položených rezervoárů v momentě, kdy je odběr elektřiny nízký a uvolňují tuto vodu skrze turbíny ve chvíli, kdy odběr elektřiny vrcholí. Nevýhodou elektráren tohoto typu je, že vyžadují obrovskou plochu. Navíc zdaleka ne každá krajina umístění podobné elektrárny dovoluje, především chybí-li vhodně členitý terén.
Zdroj: Bloomberg New Energy Finance
