V posledních deseti letech astronomové nalezli celou řadu exoplanet, tedy těch mimo sluneční soustavu, které by se mohly vyznačovat podmínkami podobnými těm na Zemi.
Ve snaze o zpřesnění svých odhadů obyvatelnosti nyní Yuka Fujii a jeho tým z Goddardova Institutu pro kosmický výzkum vyvinuli novou metodiku výpočtů pro posouzení atmosférických podmínek vzdálených planet. Nový model je schopný simulace ve třech dimenzích, je tak údajně mnohem přesnější než současné vertikální či jednodimenzionální výpočty. Podle Fujiiho napomůže nový model k přesnější identifikaci exoplanet, které poté mohou být podrobeny bližšímu zkoumání.
Dosavadní modely braly do úvahy především planety, které se nacházely v přibližně stejné vzdálenosti od svého slunce jako planeta Země. U bližších planet se předpokládaly teploty příliš vysoké na to, aby došlo ke koncentraci vody v oceánech, zatímco planety příliš daleko nedovolovaly existenci vody v tekutém skupenství. Tento základní princip však nemusí platit v případě planet pomalu rotujících kolem hvězdy s nízkou hmotností. Nový model tedy posunuje obyvatelnou zónu poněkud blíže k hvězdě.
„Zjistili jsme, jak významnou roli hraje typ slunečního záření v procesu atmosférické cirkulace exoplanety a případného vytvoření vlhkého prostředí v rámci skleníkového efektu,“ vysvětlil Fujii v souvislosti s hlavními kritérii, které rozhodují o obyvatelnosti planety. Určité podmínky podle něj umožňují, aby se voda v atmosféře zdržovala po delší dobu navzdory faktu, že je planeta relativně blízko své hvězdě.
I v případě, že nový model odhalí nové obyvatelné planety mimo sluneční soustavu, lidstvu bude na současné technologické úrovni trvat desetitisíce let, než je bude moci navštívit. Nejbližší potenciálně obyvatelná planeta je Proxima b vzdálená od Země 4,22 světelného roku. K té by například dnes nejrychlejší sonda New Horizons určená k průzkumu transneptunických těles putovala 78 000 let. Řešení by mohly přinést nové typy pohonů pro mezihvězdné lety, ty se však dnes nacházejí pouze ve stádiu teorií.
