Lidi se nechávají zmrazit v naději, že jednoho dne věda vyspěje natolik, že bude schopna proces zvrátit, nevyléčitelnou chorobu vyléčit, stáří odstranit a zmraženého člověka znovuoživit. Kryonikou se zabývá několik věděckých týmů po celém světě. Žádnému z nich se však zatím zmraženého člověka znovuoživit nepodařilo. Někteří proto nazývají kryoniku pseudovědou, bludem či mýtem. Znovuoživení hluboce zmražených těl jsme dosud mohli začít jen ve filmech. Tu a tam slýcháme, že nějaká známá osobnost údajně nechala zmrazit buďto celé své tělo (Walt Disney - což se nepotvrdilo), anebo třeba jen svůj mozek (prý třeba velekněz LSD - Timothy Leary).
Teď máme potvrzeno, že došlo ke zmražení první Číňanky v nám známé historii. Jmenovala se Zhan Wenlian, zemřela ve věku 49 let na rakovinu plic a rozhodla se "dobrovolně nechat zmrazit". Zhan i její dosud žijící manžel se totiž chtěli společnosti revanšovat a něco ze sebe jí potažmo vědě darovat zpět. Zhanino tělo nyní už nehybně - a dost možná navěky - odpočívá hlavou dolů v chladicí lahvi spolu s dvěma tisíci litry kapalného dusíku v prostorách společnosti Yinfeng Biological Group v čínském Jinanu. Na zmrazení ženina těla se podílely společnosti Yinfeng Biological Group, Qulu Hospital Shandong University a americká nezisková kryonická společnost Alcor Life Extension Foundation.
Otázkou na určitý čas ještě zůstane, zdali lze jednou hluboce zmraženému tělu skutečně znovu vdechnout život. A docela možné je, že odpovědi se do své vlastní smrti nedočkáme.
Má Smrtka budoucnost anebo to má spočítané?
Správné zmražení těla musí být velice dobře načasováno. Tělo totiž musí podstoupit proces hloubkového zmražení v tom momentě, jakmile přestane jeho srdce tlouci. Samotné slovo "zmražení" je ovšem poněkud zavádějící, jelikož evokuje tvorbu ledových krystalků, k jejichž tvorbě nicméně rozhodně nesmí dojít, neboť poškozují buňky tkání. Spíše než o zmražení se proto jedná o jakési náhlé ochlazení těla. Kromě zmiňovaného dusíku jsou během procesu používány ještě další chemikálie jako nemrznoucí směsi, glycerol a propandiol. Ty zajistí patřičnou konzervaci těla, aby nepodléhalo rozkladu a nevadily mu velice nízké teploty.
Od tohoto okamžiku je proces zmrazení ukončen a kontejnery se zmrazenými těly podstupují už jen periodické udržovací prohlídky, prakticky donekonečna respektive do doby, než budou těla znovuoživena. Tak daleko ale zatím současná věda nepokročila. Naděje však umírá jak známo poslední. Maximum, co se dnešní vědě občas povede, je navrátit některým pacientům život v okamžiku jejich klinické smrti. Například pomocí defibrilátorů a dalších postupů. To, že zatím hloubkově zmražená těla oživit neumíme, však neznamená, že by byla kryonika jako taková zbytečná. Vždyť kdo by před takovými třiceti lety jen tušil, jaké technologie budeme dnes mít k dispozici...
