Jaderná fúze jakožto prakticky využitelný zdroj energie navzdory desetiletí trvajícímu výzkumu stále uniká dosahu vědců. Novou naději nyní skýtá technologie vyvinutá mezinárodním týmem pod vedením emeritního profesora Heinricha Hory z University of New South Wales.
Ve své studii nedávno zveřejněné v odborném periodiku Laser and Particle Beams Hora a jeho tým popisují, jakým způsobem by mělo být teoreticky možné dosáhnout jaderné fúze vodíku a bóru za pomocí krátkých pulsů dvou výkonných laserů. Dosavadní pokusy docílit jaderné fúze byly založeny na vysoce výkonných magnetech, které zahřívají v prstencových dutinách jaderné palivo na teplotu panující uvnitř Slunce. Profesor Hora, který se pro zajímavost narodil v roce 1931 v Děčíně, pracoval na své teorii fúze bóru a vodíku bez nutnosti dosažení tepelné rovnováhy od sedmdesátých let. Hlavní překážkou k dosažení fúze obou jader je potřeba skoro 3 miliard stupňů Celsia, což je teplota 200krát vyšší než uvnitř Slunce. Nicméně poslední pokrok ve vývoji laserů by měl Horův přístup teoreticky umožnit. Vědec a jeho tým počítají s pulzem o výkonu v petawattech trvajícím v řádu triliontin sekundy, který by měl spustit řetězovou fúzi jader.
Jednou z hlavních výhod jeho přístupu je to, že v rámci primární reakce by nemělo docházet k uvolňování neutronů. Oproti doposud zamýšleným zařízením by tak Horův reaktor neprodukoval žádný radioaktivní odpad, který s sebou jinak přináší gigantické náklady na jeho zpracování, uskladnění a představuje také výrazné environmentální riziko. Celý systém by také měl být mnohem jednodušší z konstrukčního hlediska, jak vysvětluje profesor Hora, „jak palivo, tak odpad jsou bezpečnými materiály a reaktor nepotřebuje výměník tepla ani parní turbínu, přičemž potřebné lasery jsou již dnes k dispozici.“
Patent k Horově technologii drží australská společnost HB11. Jak uvedl její výkonný předseda představenstva, Warren McKenzie, „pokud se neobjeví větší konstrukční obtíže, mohli bychom mít funkční prototyp reaktoru během deseti let.“ Pokud se schůdnost teorie podaří ověřit v praxi, znamenalo by to rozhodující pokrok ve snaze zbavit lidstvo závislosti na fosilních palivech.
