Jak jste dospěl k nápadu vstoupit do politiky? Je pravdou co se občas říká, tedy že pokud byznys naroste do určitých rozměrů, pak jeho vlastník má stále větší provázanost a zájem na politice?
U mě je to dáno spíše jakousi lidskou zralostí, a také podnikatelskou zralostí. Lékař léčí a podnikatel podniká. A když se najednou dostanete do nějakého stavu zralosti, tak podnikatelé například vyučují na vysokých školách. Mají potřebu získanou zkušenost předávat. Já nejsem moc rozený učitel, a tak jsem se vrhnul na politiku. Než abych všechny své aktivity použil jen ve prospěch svých firem, jsem se raději pustil do politiky, kde mohu věci změnit nejen ve svůj prospěch.
Proč si myslíte, že je právě obnovení značky ODA tím správným krokem pro váš vstup do politiky? Jsme tady svědky obnovení i některých dalších značek - nejen v politice a i starších – například na Mototechnu jsme již téměř zapomněli… Renesanci zažívá i Kofola… A váš nástup se staro-novou značkou ODA je celkem masivní… Ta kampaň se dokonce zdá být taková, že vaše strana v ní působí dojmem, že je větší, než ve skutečnosti. Alespoň například podle počtu billboardů…
Co se týká počtu našich členů, tak je to tak, že dnes jsme dokonce několikanásobně větší, než původní ODA. Oni dokonce o sobě sami kdysi tvrdili, že když se potkali ve výtahu, tak už měli sněm. ODA už dnes má téměř 400 členů, to je i například trojnásobek toho, co má dnes pan Okamura.
A ten váš příklad s Mototechnou a Kofolou je správný. Kdokoli vysloví tyto názvy, tak se hned pozná, o co jde. A totéž jsme si i my přáli se značkou ODA. Ta byla vždy spojena s pravicovou stranou moudrých a poctivých lidí. S tím my se ztotožňujeme a už nemusíme ztrácet čas tím, abychom voličům vysvětlovali, že ODA je a bude pravicovou stranou.
Líbí se mi i přístup některých redaktorů, v živém vysílání jeden z nich říkal: „Tady je inženýr Pavel Sehnal, předseda staré dobré ODA.“
Dalo by se říci, že od roku 2010 se začala česká politika měnit, do Sněmovny se dostaly nové politické strany a tento trend pokračuje… Andrej Babiš pak s hnutím ANO zakotvil po dalších volbách, má hodně přívrženců, ale i odpůrců. Proč si myslíte, že tu ještě zůstává prostor pro další (staro)nové politické subjekty? Není tu nový trend, kdy se lidé budou pořád dívat po dalších a dalších neokoukaných stranách a stále jim nebude nic dobré?
Myslím, že tu není prostor pro zcela malé politické strany, a to ani v parlamentních volbách, ani v letošním roce 2017. Občané si asi budou hodně vybírat z těch tradičních stran jako jsou ODS, ČSSD či ODA. Protože to jsou tradiční – buď pravicové nebo levicové strany. A když velmi nahrubo poměřuji jednotlivé politické programy, tak ČSSD říká: „Ano, chceme přijetí eura,“ ale současně vyhrožují zvyšováním daní. Sociální demokraté doslova tvrdí, že čím větší firma, tím vyšší daně. Pak je tu pravicová ODS. Ta tvrdí, že chce snižovat, nebo aspoň udržovat stejné daně. Současně se ale brání prohlubování evropské integrace, což je ale brzdou ekonomického rozvoje. A mezi těmito dvěma volbami je ODA, která je nejvíce vpravo a říká, že je nutné zahájit proces přijetí eura, což bude trvat asi pět let. Ekonomické podmínky jsou dnes příznivé a my chceme i snižovat daně, protože je tady celá řada velkých nadnárodních společností, které v Česku nedaní, protože jsou tady vysoké daně.
Chceme proto mimo jiné snižovat korporátní daně. Jistou dobu sem podnikal v Irsku a tam v jednu chvíli vláda vyhlásila politiku snižování daní. A díky tomu jejich firmy zůstaly v Irsku, a také tam danily. Kdybychom se v budoucnu dokázali dostat na patnáct nebo deset procent, tak peníze by odsud neodcházely do zahraničních nadnárodních korporací. A daňový systém v ČR by umožňoval vybrat více daní. Každá daňová kategorie snese určitou formu modernizace, jako například daň z nabytí nemovitého majetku.
Jste pro zrušení daně z nabytí?
Tak to asi ne. Nechci říkat na žádnou myšlenku, že to nejde. Musí to jít. Jde o to, aby člověk neohrozil současné příjmy státu. Spíše bych se podíval na to, jestli jsou všechny typy daní spravedlivé a současně aby se jich vybralo co nejvíce. Zajímavá je například daň z kapitálových výnosů - v Irsku se neplatí, pokud máte akcie v držení byť jen 14 dní, a také tam mají zajímavý způsob zdanění pro korporace – daň se totiž vypočítává z průměrného příjmu za poslední tři roky, a pak například nehrozí, že když firma skokově vydělá více v jednom roce, nemusí se bát, že by pak také skokově více zaplatili na daních. Takový přístup je asi spravedlivější.
Daňové úlevy by mohly být zajímavé, ale stát by musel začít šetřit, aby si je mohl dovolit – místo toho ale v posledních letech nabral asi 30 000 úředníků…
Inspirativní jsou zdravotní pojišťovny – ty mají celkem dobře propracovaný systém hospodaření, mají fond zdravotní péče, fond prevence, a také provozní fond. A zdravotní pojišťovna na svůj provoz nikdy nemůže vynaložit více peněz, než je stanoveno provozní fond. A něco takového by podle mého názoru mělo začít platit i pro ministerstva, aby třeba ty výdaje na personál nebyly enormní.
A co byste udělal, pokud byste ve volbách uspěli, dostali byste se i do vlády, a zjistilo by se, že ten resort v posledních letech nabral enormně vysoký počet státních úředníků?
Je otázkou, jestli zrovna toto je tou nejdůležitější věcí, kterou by měl mít ministr na starosti. Nechtěl bych dopadnout jako pan Babiš, který se na ministerstvu financí pochlubil, že ročně ušetřil jen na propiskách, papíru a dalších kancelářských potřebách 35 milionů.
Mnohem zásadnější je, že během té čtyřleté vlády se vůbec nedotknul reformy zdravotnictví a penzijní reformy - dvou největších výdajových položek státu. Já bych mu raději odpustil to, že utrácí za propisky. U něj – navíc s tak vysokými volebními preferencemi, bych očekával, že udělá reformu zdravotnictví. Politické strany s pěti, šesti procenty jednoduše takovou váhu a sílu nemají. Kdyby kdokoli z nich sáhnul na zdravotnictví, tak by se okamžitě propadnul. Zdravotnictví stálo v roce 1993 čtyřicet miliard a teď stojí 300 miliard.
Budete nějak více spolupracovat s Petrem Nečasem?
Pan Nečas není členem ODA, a je mým poradcem. Jeho dvacetiletá zkušenost z politiky je erudice, kterou já nemám. Kdybych si ho někdy mohl vybrat, aby byl v kandidátce ODA, tak bych byl rád, ale obávám se, že je potřeba hodně času, aby ty své dřívější kauzy ukončil. A je pro tuto zemi chybou, že takto slušného a pracovitého člověka z politiky odstranila.
S panem Nečasem konzultuji různé současné události. Dříve jsem politiku nesledoval tak podrobně, jeho zkušenosti jsou pro mě neocenitelné. Dříve jsme se nějakým způsobem bavili i o podnikání. Dnes je to tak, že on mi radí s politikou a já jemu s podnikáním.
Mnoho politických rozhodní citelně ovlivňuje podnikatelské prostředí – jako přijetí eura. Řada lidí má ale z rychlého přijetí evropské měny, které obhajujete, strach…
Já jim ale říkám, že už vlastně s eurem žijeme. Například moje tiskárna má obrat 1,3 miliardy korun ročně a za 600 mil. ročně koupím papír a folie. Za eura. Pronájem kanceláří také platím v eurech, takže asi 85 procent nákladů mám v eurech. Zbytek v českých korunách a v tom je zahrnutá například lidská práce. Ale já bych své zaměstnance raději platil také v eurech a zaplatil jim evropské platy. A pokud jim evropský plat nedám, pořád hrozí, že odejdou k zahraniční konkurenci, nebo že je přetáhne automobilový průmysl, kde už evropské platy mají…
A k tomu, abych jim ty evropské platy mohl dát, potřebuji evropské standarty i z hlediska prodejních cen, protože když česká firma například bude nabízet služby v Německu, vždycky se od ní tam budou očekávat nižší ceny, než od místních, německých firem.
Abychom ale dosáhli na evropské platy, musíme bezpodmínečně také přistoupit na evropskou měnu.
A kdyby Česko vystoupilo z EU, tak my podnikatelé ztratíme část svých peněz a protože už nebudeme v EU, tak nám bude hůř. Budeme nakupovat za vyšší ceny, zvýší se ceny vstupů. A je od některých politiků velice nezodpovědné, pokud nabádají k dezintegraci Evropy. Pokud se budeme chtít od EU distancovat, zaplatíme za to nižší životní úrovní, možná i vyšší nezaměstnaností, také se zhorší exportní možnosti české ekonomiky, naopak se prodraží vstupy. Kdo je zastáncem toho, aby ČR opustila EU, musí být blázen.
Ale ze zemí, které v minulosti na euro přecházely, víme, že to často bylo i tak, že prodejci se snažili ve vlně přechodu na jednotnou evropskou měnu skrýt i zdražování různých druhů zboží a služeb…
Musíme ale rozlišovat – za koblihu nebo rohlík sice v eurech zaplatili více, v tom přepočtu, naproti tomu podniky mají stabilnější podmínky a úspěšné firmy mají jednoduše i úspěšné zaměstnance. A spokojený zaměstnanec je i spokojený občan. Jít nějakou cestou od levicové ideologie, říkat lidem, že jim dámě větší platy a současně lhát, říkat, že se budeme mít lépe, když vystoupíme z EU, něco takového je politicky neodpovědné, neslušné i nemravné.
Nyní se například ve Velké Británii ukazuje, že mnoho věcí z kampaně EU pro Brexit bylo vylhaných…
V případě Brexitu šlo o velký omyl, který vzešel z velmi efektivní práce skupiny politiků. Z hlediska možnosti rozvoje Evropy i z pohledu Velké Británie šlo o chybný krok.
Brexit je ale také ukázkou toho, co dokáže dobrý politický marketing…
Británie je pořád, koukneme-li se na mapu, okrajovou zemí, zatímco Česká republika je v srdci Evropské unie. A vystoupení z Evropy s sebou přináší různé bezpečnostní aspekty. Také jsou tu evropské soudy, evropské judikáty, které nám umožňují se jimi řídit. A to je pro nás užitečné, protože nový občanský zákoník znamená, že jsme zahodili 25 let tvoření judikátů, které budeme muset tvořit znovu od začátku.
Ano, ale to u nás patří ke koloritu – mění se zákony, zakládají se nové úřady…
Podnikatelé potřebují přesný opak, stabilní ekonomické i politické prostředí.
Také je důležitá bezpečnost – jako členové Evropské unie se jednoduše budeme lépe bránit. Dalším důvodem, proč být v Evropské unii, je možnost přebírání evropské legislativy – domnívám se totiž, že sami si tak dobrou legislativu, jako je ta přejímaná, nedokážeme schválit.
Tvrdíte, že jste pravicová strana, řada politologů dnes ale říká, že pravo-levé uspořádání politické scény je už trochu přežitek…
Souhlasím s tím, že zde máme v tom pravo-levém spektru strany jasně vyhraněné, jako jsou například ODS a ODA. Pak tu jsou strany levicové a ještě strany jako hnutí ANO, u kterých nikdo neví, kde je sever a kde je jih…
Pokud bychom hledali jakousi definici, která strana je pravicová a která je levicová, tak jako pravicovou můžeme například označit tu stranu, která jasně říká „stop“ pro použití veřejných peněz v místech, kde už funguje soukromý sektor. Jeden příklad za všechny: jedna městská část v Praze koupila dům, zrekonstruovali ho a vaří tam dotované jídlo za šedesát korun… Něco takového pokládáme za nesprávný způsob použití veřejných peněz.
Jste zastáncem EU, ale zároveň tvrdíte, že nechcete příliš zasahovat do volné hospodářské soutěže… Hájíte EU v takové podobě, jak nyní funguje?
Ano, ale jsou tu firmy, které zaměstnávají desítky či stovky osob, ale na dotace nedosáhnou, protože v příslušném dotačním formuláři pro ně není místo.
Jsou podle vás dotace spíše levicovou, nebo pravicovou záležitostí?
Dotace jsou nepochybně levicovou záležitostí a pokřivují trh. Já bych přál politikům z velkých politických stran, aby se jednoho dne stalo to, že malá pravicová strana ODA přijde na ministerstvo vnitra a dostane na volby dotaci ve výši padesáti milionů korun. A velké strany nedostanou nic – stejné je dnes podnikatelské prostředí. Velké stabilní firmy nedostanou žádnou či jenom drobnou dotaci na vzdělání a proti tomu je spekulativně vytvořena nová firma, která dostane 60 a někdy i 80 procent dotací. Jak by se politikům líbilo, kdybychom toto přenesli i do podnikání oblasti budování nové politické strany?
Vy osobně bystě byl spíše příznivcem nějakého minimalistického státu, který nevybírá moc peněz na daních a ani je pak nepřerozděluje?
Stát má jasné funkce, které musí pokrýt a proto chceme a musíme platit daně – jde například o to, aby se stát staral o to, aby dobře fungovalo zdravotnictví atd. Stát by měl sloužit, službu si vlastně kupujeme od státu a jestli se ta služba jmenuje vzdělávání nebo zdravotnictví, vězeňství či katastr nemovitostí nebo stavebná úřad – pokaždé očekáváme, že tyto služby budou v dobré kvalitě. A pokud se stát bude chtít stavět do role podnikatele, tak to musíme říct „stop“, to a to je funkce, která státu nepřísluší.
Máte názor, že na základě tohoto by se měly zprivatizovat i zbylé státní podniky jako je například Budvar?
Záleží také na tom, jak které státní podniky. Chápu že Budějovický Budvar funguje velmi dobře, dokonce vlastnictví státu firmě pomáhá vyhrát některé soudy o ochrannou známku. Ale z principu věci, aby nějaký pivovar či mlékárna, pekárna byly ve vlastnictví státu. Něco takového v současné době nepokládám za vhodné. Naproti tomu například firmy investující v oblasti infrastruktury, kolejové dopravy, přenosové soustavy – v těchto případech se domnívám, že se jedná o tak závažné věci, že by měly být regulativem státu.
Jak vidíte vaše šance v následujících sněmovních volbách?
Tvrdím, že program ODA je nejvíce propracovaný ze všech. Máme různé expertní týmy, na každý resort, pro každé ministerstvo máme obsáhlé materiály, naše programové priority jsme dlouho precizovali a na rozdíl od hnutí ANO, které jen říká, co nefunguje, my se snažíme nabízet nějaký návod.
Kromě sněmovních voleb se blíží také ty prezidentské…
Například pan Jiří Drahoš je reprezentantem akademické obce. Řídil státní instituci z dotačních peněz. Když se dívám napříč tím spektrem kandidátů, tak tím jediným, kdo si zaslouží být prezidentem, je náš kandidát Vratislav Kulhánek. Řídil společnost Škoda Auto s obratem 330 miliard korun. On prodal ten dobrý brand České republiky a zbytek světa mu uvěřil. Jen v České republice dnes jezdí 4,5 milionů škodovek. A pan Kulhánek je jediný z těch prezidentských kandidátů, kdo je schopný prodávat značku Česká republika jako značku samostatné země…
A jaký názor máte na našeho současného prezidenta?
Užívá si obliby řekněme u levicového voličstva. Myslím, že ve svém okolí neznám ani jednoho člověka, který by ho volil. Ale je samozřejmé, že ty hlasy někde vznikly. Někdy mi ale připadá, že v rámci určitého levičáckého populismu se Miloš Zeman dopouští některých zásadních chyb. A jednou z nich, když to sleduji pohledem pravicového politika, který má ekonomii jako jeden ze základních fundamentů, tak pan Zeman se při svých cestách tolik orientoval na různé podnikatelské mise, a protože nebyl příliš důstojně vnímán na Západě, tak jeho mise směřovaly převážně východním směrem vč. Číny a Vietnamu.
Ne že by tyto cesty byly nezajímavé. Po pravdě řečeno by ten potenciál ale mohl být výrazně větší a významnější. Čeští výrobci mají nepochybně významnější zájmy, než jen ty ve východní části světa.
Je tu i jisté politické riziko, protože pan Zeman by tady rád nastartoval přímou linku z Číny do Prahy. Jenže ta přímá linka přiveze milion Číňanů ročně, v Jumbo Jetu, který tu bude pravidelně přistávat. Na palubě každého bude 400 Číňanů a čtyři Češi – to odpovídá poměru počtu obyvatel těchto států. A představte si, že do Prahy každý rok přiletí milion Číňanů. Je velice pravděpodobné, že tady pak vznikne nějaká menšinová čínská komunita jako se dříve stalo například ve Vancouveru, Chicagu atd. A já jako pravověrný Čech si nesem úplně jistý, jestli chci toto nějak podporovat. Mám představu, že pokud Číňané přiletí do Paříže nebo do Amsterodamu, tak ať si tam tvoří své komunity a pokud se zrovna já rozhodnu, že poletím třeba do Číny, tak mi nevadí, že poletím s přestupem třeba o hodinu déle.
Ale zahraniční politika se týká prezidentské agendy jen částečně… A obecné vnímání role prezidenta se u nás mění…
Ano, je jedno, jestli jde o prezidenta, primátora, obecně je ten trend v úrovni spíše klesající. Když se například podíváme na posloupnost všech primátorů hlavního města, dříve se jednalo o velmi vzdělané lidi. Ti byli pro funkci, kterou měli zastávat, velice erudovaní. Nyní nad tou odbornou erudicí převládá politika. Funkce jsou přidělovány podle určitých kvót. A je to vidět i na naší ODA. Je velmi obtížné lidi přesvědčit, aby šli do politiky. A tuto otázku samozřejmě musejí řešit i jiná politická uskupení. A častý argument, proč do politiky nejít, bývá: já se na to moc necítím, já jsem na to moc slušný.
Ano, ale když je někdo úspěšný v nějakém svém oboru, tak často ani moc nemá potřebu jít do politiky. A to zvlášť mezi mladými lidmi, řada z nich se začíná o politiku zajímat, jen protože se nikde neuchytili.
Být politikem je samozřejmě řemeslo svého druhu, a přiznávám, že řadu lidí je velice obtížné přesvědčit, aby šli do politiky. A jedním důvodem je, že lidé jsou znechuceni tím, co vidí na politické scéně během posledních let.
Nemělo by to být víc tak, že by se na politika musela nejprve vystudovat nějaká škola? Například lékaři také musejí nejprve vystudovat, než začnou léčit…
Je to trochu jako ve firmě, tam také nemůžete spoléhat jen na mladé či jen na staré. A podobně je to i s politikou. I v politických stranách by měli mít šanci na uplatnění lidé, kteří mají takzvaně nažito a je mu třeba přes šedesát let. A současně by měl přijít i někdo ve věku 18-25 let. Protože ta schopnost mladé generace ztotožnit se s politikou v nějaké politické straně je minimální.
Ale Poslanecká sněmovna by měla zastupovat všechny voliče v tomto státu, tedy mladé i staré, navíc lidé pochopitelně budou volit kandidáty, kteří jim svým věkem odpovídají…
Ano a myslím, že ODA je i jedinečná v tom, že na čelní místa kandidátky se může dostat někdo, kdo je v politice nový a krátkou dobu. Něco podobného v těch zavedených stranách typu ODS naprosto není možné ani myslitelné.
V dnešní době se málokterý rozhovor o politice vyhne tématu migrační krize…
Například Itálie dnes přijme okolo 400 – 800 tis. migrantů ročně. A jedná se o skutečně velký problém. A jedná se o to, aby ostatní členské státy EU nejen Itálii s tímto problémem pomohly. A ČR by asi neměla říkat jen to jediné odmítavé NE. A pokud si nepřejeme, aby ČR na svém území přijímala nějaké imigranty, tak musíme ale na druhou stranu nějak té Itálii pomoci. EU je spolkem, do kterého jsme vstoupili dobrovolně a může se stát, že v ČR například nastane nějaká živelná pohroma nebo přijdou tanky z východu, tak budeme naopak potřebovat pomoc my.
Mnoho představitelů západoevropských zemí tvrdí, že řadu let jsme byli čistými příjemci dotací z EU podobně jako okolní státy, a nyní, když EU naopak vyžaduje něco po nás, ukazujeme záda…
Já rovnítko mezi přijímáním dotací a bezpečnostní politikou nevidím. A je otázkou, za co můžeme dotace utratit. A pokud si například zemědělci například koupí traktor John Deer, tak ani ten se v Česku nevyrábí, a ten výčet s dotacemi by mohl pokračovat.
Z legrace jsem nedávno řekl – tak pojďme a navrhneme ostatním členským státům EU, že budeme dotovat nákup českého křišťálu. A občas se mi zdá, že ta politika EU je přesně taková.
Ale pro vývoz českého zboří, který jste zmínil, slouží instituce typu Česka exportní banka, EGAP… Co se týče té politiky v oblasti uprchlíků, je pro vás v pořádku, když nepomáháme jiným unijním státům, jako jsou Řecko či Itálie?
Já říkám, ať hledáme způsob, jak jim pomůžeme, měli bychom mít v tomto směru otevřené uši a hledat nějaké formy spolupráce.
Je podle vás postoj českých politiků k problematice uprchlíků v pořádku?
Můj stranický kolega Vratislav Kulhánek říká, že v Evropě nejsou uprchlíci, kteří utíkají před hladem a válkou. Lidé v ohrožení utečou do první bezpečné země. A k těm bychom měli mít úplně jiný přístup, než k těm lidem, kteří jsou těmi imigranty, kteří bez platných dokladů putují z jedné země do druhé. Ti cestují z důvodů čistě ekonomických.
A co si myslíte o postoji různých českých politiků k uprchlické problematice?
Je populistický. Postup Německa je v tomto směru zásadně odlišný, a také to souvisí s problematikou stárnutí populace… Ano, oni uprchlíky vnímají i jako pracovní sílu. Pro každý stát jsou nejen kvůli zdravotní péči nejdražší lidé ve věku do deseti a od padesáti let. A pokud státy přijmou uprchlíky ve věku mezi deseti a padesáti roky, tak potom mohou mluvit o tom, že jim přišla opravdu levná pracovní síla. Když ještě přijdou lidé s nějakým dílčím vzděláním, tak navíc státu odpadnou náklady na toto vzdělávání. A myslím si, že němečtí politici svou situaci zvládli. Důležité je, aby zemím, odkud imigrace přichází, stoupla životní úroveň. Důvod ke změně státu by u nich pak nebyl tak silný. Kdysi od nás také lidé utíkali na Západ, a nebylo to kvůli ohrožení života – hlavní důvod byl spíše na straně ekonomických zájmů.
Co byste řekl závěrem?
ODA jde do parlamentních voleb ve čtrnácti krajích, Úzkostlivě dbáme na to, aby na kandidátkách byli čestní a poctiví lidé. Pokud to někdo v politice myslí upřímně, tak je to ODA – i za cenu toho, že kandidátky byly mnohdy sestaveny na poslední chvíli. Zkoumám důvěryhodnost, jestli ti lidé nefigurují v insolvenčním rejstříku, rejstříku dlužníků, trestním rejstříku apod. To je první stupeň té důvěryhodnosti. Když pak mají být lidé na kandidátce výše, posuzujeme i takzvanou kompetentnost – nejde tedy jen o slušnost a potivost, ale také například o lidskou a společenskou vyzrálost. Reprezentanti politické strany musejí být morálně i lidsky způsobilí.
Říká se, že do politiky hodí hodně lidí ze zištných důvodů….
Ano, a já doufám, že je to těch sedm z deseti, které v ODA odmítáme.
