Dnes považujeme za samozřejmost třeba autopůjčovny či hotelové pokoje. Jde o případy, kdy si něco nekoupíme, nýbrž jen na určitou dobu pronajmeme. Nyní se pokusme představit si situaci, v níž by se pronajímalo téměř cokoli - třeba i běžné výrobky pro domácnost jako jsou pračky, žárovky a další. Přesně o to se totiž pokouší tak zvaná cirkulární ekonomika. Jde o ekonomický systém, jehož cílem má být udržet zboží ve fázi užívání po co nejdelší možnou dobu a maximalizovat při tom jeho využití. Cirkulární ekonomika představuje model hospodaření, který může oslovit nejen spotřebitele, ale i podniky. Ty totiž dnes musejí vyrábět výrobky poměrně nízkých kvalit, to jest takové, které se po několika letech musí pokazit či jinak dosloužit, jen aby za těch pár let byl spotřebitel nucen si obdobný výrobek opět koupit. Podobně navrženými výrobky si firmy zajišťují budoucí odbyt. V českém jazyce se pro záměrnou kazivost výrobků ostatně vžilo už i nové slovo - jde o tzv. "kurvítko".
Nyní se vraťme zpět k modelu cirkulární ekonomiky. Jejím cílem naopak je vyrobit takový produkt, který by mohl sloužit co nejdelší dobu, co největšímu počtu lidí a pokud možno bez poruchy. A jakmile by výrobek původní spotřebitel již nepotřeboval, ukončil by jeho pronájem, vrátil, no a výrobce by ho pak pronajal někomu dalšímu. Cirkulární ekonomiku lze považovat za udržitelný způsob hospodaření.
V dnešní době ještě naprostá většina firem funguje na principech lineární ekonomiky, kterou lze zjednodušit jakožto vezmi si, využij a vyhoď. Podívejme se opět na náš příklad s žárovkou: Společnost vyrábějící žárovky si musí nakoupit potřebné suroviny, jakými jsou určité kovy a sklo. Z těch pak vyrobí svůj produkt. Ten pak následně prodá zákazníkům, kteří jej nakonec dříve anebo později vyhodí. Jde tedy o lineární model ekonomiky, v rámci něhož jsou firmy náchylné k velkým cenovým výkyvům a případným nedostatkům určitých surovin.
Cirkulární ekonomika je momentálně testována v londýnské kanceláři Národní studentské unie (NUS), což je nezisková organizace, zastupující studenty napříč Spojeným královstvím. NUS podepsala se společností Philips Lighting smlouvu o pronájmu žárovek pro svou londýnskou kancelář na dobu příštích patnácti let. Osvětlení tedy dostává formou služby od Philips Lighting. Ve chvíli, kdy některá z žárovek přestane svítit, prostě tuto skutečnost oznámí jejímu majiteli Philips Lighting, který ji vymění. Za možnost používat žárovky Philips Lighting formou pronájmu pochopitelně NUS platí čtvrtletní poplatek, který zahrnuje jak pronájem žárovek, tak i jejich údržbu a náhradu.
Joao Pola, výkonný ředitel společnosti Philips Lighting pro Spojené království a Irsko, je z popisovaného projektu nadšen. Model považuje za lepší, jelikož zdroje pro výrobu nových žárovek po celou dobu jejich existence zůstávají ve vlastnictví Philips Lighting. Podle Poly jsou výrobky v cirkulární ekonomice více využitelné. A navíc prý jde o win-win situaci, o daleko efektivnější systém jak pro zákazníka, tak i pro výrobce.
NUS je přesvědčena, že získání osvětlení formou pronájmu jí pomohla učinit další udržitelné investice, kupříkladu instalovat solární panely či nádoby na sběr dešťové vody. Osvětlení svých prostor totiž nyní pro NUS představuje fixní výdaj, který lze jednoduše již předem zakalkulovat do rozpočtu.
Žárovky respektive osvětlení však nepředstavují jedinou oblast, v níž lze cirkulární ekonomiku využít. Někteří maloobchodníci, jako třeba H&M a Patagonia, začali také využívat cirkulárního modelu ekonomiky k recyklaci čili opětovnému využití starých oděvů. Dalším příkladem cirkulární ekonomiky, o němž se často hovoří jakožto o sdílené ekonomice, je třeba sdílení automobilu. Ten se pak maximálně využije, čímž se sníží jak náklady na jeho provoz (pakliže v něm cestuje vždy pokud možno co největší počet lidí), tak i náklady na údržbu (jelikož více lidí se podílí na údržbě jediného či menšího počtu automobilů). Dalším praktickým dopadem je i menší počet automobilů na cestách a více volných parkovacích míst.
Je smutnou skutečností dnešní doby, že se neuvěřitelným způsobem plýtvá s přírodními i finančními zdroji. A jak už to tak bývá, největší překážkou je i v tomto případě provést potřebnou změnu v myšlení. Zatím se většině společností tuto změnu učinit nechce. Totálně by se tím totiž narušily zavedené dodavatelské řetězce, vše by se muselo procesně přenastavit atd. Zpráva Accenture Strategy z 2017 uvádí, že jen 22 % dotázaných společností, operujících na britských ostrovech, vytvářelo hodnotu z výrobků, které se jim vrátily k recyklaci, opravě apod. Existuje ale určitá naděje, že s rozvojem automatizace, robotiky a umělé inteligence stále větší počet společností začne fungovat na principech cirkulární, nikoli lineární ekonomiky.
